Korejská mise
Anyó asejó!
Tak nějak by vypadal fonetický přepis pozdravu používaného celým korejským národem. Během uplynulého víkendu jsem měl možnost zavítat do Soulu za mým jedinečným přítelem Kimem, kterého jsem poznal během jeho téměř roční pěší poutě z Běloruska do Španělska, o níž mu zrovna vyšla kniha - všem doporučuji! (nejdříve by to však chtělo pár lekcí korejštiny:) )
Skvělé čtyři dny jsem strávil hlavně v tomto (podle některých zdrojů) druhém nejlidnatějším městě na světe - můžete hádat, které je před ním... Oproti Tokiu je však Soul mnohem hornatější a právě tyto vrcholky nabízejí spoustu rozmanitých výhledů, jež jsme nemohli ignorovat - nejlepší výhledy na město, co jsem zažil! Co na tom, že jsme byli hlídáni vojenskou hlídkou...
Během jedné z temných kapitol lidských dějin, Korejské války (1950-53), lehlo město téměř celé popelem, což znesnadňuje hledání starších budov. Na moderní mrakodrapy ale narazíte snad na každém rohu.
Město na mne zapůsobilo specifickou atmosférou, kombinující superhypermegamoderní architekturu a tu pouliční, trošku špinavou ale velmi živou tvář.
Spící lidi a vozíky s odpadky naleznete opravdu na každé ulici.
Na rozdíl od Japonska je v Korei velmi populární křesťanství a tak často narazíte na kostel, který večer většinou září do dáli svým LED křížem.
Nejsem typ člověka, který by navštěvoval země kvůli jejich kuchyni, nicméně ta korejská možná mírně změní mé priority, protože vzpomínky na ni budou z těch nejsilnějších vůbec. Velmi jsem si užil jak levné, pouliční jídlo
tak to v restauracích, které je obecně velmi pálivé ale zároveň velmi zdravé. Skupiny Korejců jedí stylem, kdy na stole leží několik talířů a misek s různými pokrmy a lidé se o ně dělí svými (většinou kovovými) hůlkami.
Na co určitě nikdy nezapomenu? Živou chobotnicí mne první den servírka pouze vystrašila...
nicméně dva dny na to ji již před mými očima nakrájela a já jsem ji měl možnost, spolu se svými korejskými přáteli, vyzkoušet s výbornou omáčkou. Pocit, kdy se Vám její chapadla snaží dostat z dutiny ústní a je potřeba opravdu rychle kousat, je k nezaplacení!
Poznal jsem i korejský venkov a východní pobřeží, které se příliš neliší neliší od toho japonského - rýžové pole všude, kam oko dohlédne a dlouhé, pískové pláže.
Díky Kimovi, jeho nádherné přítelkyni Lynn a dalších přátel, jsem i za tak krátkou dobu mohl prozkoumat aspekty kultury, která je té naši celkem vzdálená. Napjatá atmosféra s jejich severními sousedy, patřícím ke stejnému národu a rozmanitý vztah k Japonsku utvářejí velmi silně jejich každodenní životy.
Pro jedny teroristi, pro druhé hrdinové či ostrov, na který si dělají nárok oba státy - nepřipadá Vám to absurdní když to platí pro oficiálně spřátelené země?
Rozdělené rodiny díky politickým důvodům známe i z Evropy. Zde jsem se dozvěděl o dalších absurditách, které severokorejský režim provádí - např. v případě setkání s obyvatelem Jižní Koreje mají severokorejci zakázáno mluvit.
KAMSAMIDA!!!
Celkovou předposlední fotogalerii tohoto bloku naleznete zde:
Je přede mnou posledních 10 dní, ve kterých očekávám zintenzivnění zážitků a setkání cca o 500%, jistě bude o čem psát, takže hurá do toho!
Komentáře
Okomentovat