Tour de Shikoku
Ahoj krajané!
Tentokrát Vám předložím fotoreport z výletu, který jsem absolvoval v rámci týdenních prázdnin, Japonci nazývaných Golden Week. K mému potěšení jsem v rámci týdenního stopování po velké části ostrovů Honšú a Šikoku poznal, troufám si tvrdit, pravou tvář této země - všudypřítomné pahorky, krásně členité pobřeží a nekončící pohostinnost místních. Na zpáteční cestě jsem ještě využil příležitosti navštívit místo, které by nemělo být nikdy zapomenuto, velkoměsto Hirošimu. Pěkné čtení Vám přeji...
Ostrov Šikoku je považován za ostrov nejméně zasažen lidskou činností, což pro mne byl jasný signál k prozkoumání. Můžu potvrdit - nebylo vůbec těžké najít místa k postavení stanu a večernímu osamocenému rozjímání a to hlavně:
u mysu Muroto
na vrcholcích Šikokského krasu
v údolí Omogokei
nebo ostrůvku Innoshima
Šikoku je symbolem pro japonský budhismus, podél cesty tak lze každý den potkat desítky pěších poutníků absolvující trasu po 88 klášterech, rozmístěných po celém ostrově. Na vrcholu posvátné hory Ischizuchi-san (1982 m.n.m.) jsem měl štěstí na zrovna probíhající tradiční obřad.
Obecně miluji mysy, jsou pro mne místy připomínající "konec světa", často u nich končí silnice, také proto jsem strávil noc na mysu Muroto. Je to oblast, kde je velká pravděpodobnost zasažení tsunami, takže vás uklidňují tyto cedule:
Každodenní život Japonců je tedy ovlivněn vědomím, že může přijít zásah přírody zničující jejich celoživotní díla - pro středoevropana těžko představitelné. Dle mého názoru je to důležitým prvkem japonské mentality, působící na mne nevídaně klidným dojmem.
Příležitost vykoupat se popvé v životě v Pacifiku jsem si nemohl nechat ujít, i když jsem byl trošku za podivného gaijina (místní výraz pro nejaponce).
Hory na ostrově Šikoku jsou protkány asfaltovými silnicemi, po kterých za celou věčnost neprojede jediné auto. Že by se řidiči obávali, že jim něco spadne na střechu?
Jeden večer mne náhoda zavedla do údolí horské řeky, kde jsem narazil na kemp, pravděpodobně určený pro letní sezónu. Připomínalo mi to pohádku o třech medvědech - udržované záchody, ohniště nebo koupačka uprostřed lesa. Vše ale naprosto opuštěno, stejně jako dech beroucí údolí potoka plné vysokých strží a tyrkysových, hlubokých tůní.
Šikoku jsem opustil po unikátní dálnici tvořené devíti mosty, spojující ostrůvky Vnitřního moře.
Město Hirošima na mne zapůsobila neobvykle rozmanitě. Narazil jsem zde na každoroční květinový festival, jež pro mne znamenal stát se součástí doposud největšího davu mého života.
Při cestě k symbolickému pozůstatku po řádění americké armády jsem sešel do útrob Hiroshima Memorial Hall, jednoduše a originálně pojatému památníku, který člověka přesune o 70 let zpět, do rána 6. 8. 1945. Po poslechu audioknihy popisující velmi naturalisticky první minuty po zasažení města atomovou bombou očitými svědky, z nichž řada v rámci následujících dnů či měsíců na následky bombardování často zahynula, člověku do smíchu opravdu není.
Gembaku Dóm - budova, jež zůstala stát navzdory spoušti všude kolem.
Počáteční obavy z komunikace a orientace v rámci cestování stopem se ukázaly jako mylné, jednoduchou angličtinou totiž mluvila většina lidí, které jsem měl možnost potkat, a to od klempířů po mediky. Potvrdilo se mi, že stop je nejlepší způsob cestování pokud chcete mít autentické zážitky - český průvodce Vám těžko nastíní skrytá místa a povahu obyvatel jakékoli destinace.
Oproti stodvacetimilionovému Japonsku nejsme početní, to však není důvod nebýt ve světě důležití - kromě Prahy a fotbalistů, znali Japonci ve více případech Smetanu, Dvořáka i Janáčka. Paní Erika by potěšila české skláře - i tady jsou jejich díla proslaveny!
Příkladem za všechny budiž mnou využitá nabídka strávení večera a následného dopoledne s japonskou rodinkou ve městě Matsuyama. Takeshi a Kyoko jsou nezapomenutelní lidé, pro jejichž dcery jsem byl vůbec první cizinec, kterého spatřily. Arigatou gozaimashita!!!
Povedený týden nemohl být zakončen lépe - na zpáteční cestě se mi poprvé ukázala královna japonských krásek. Fuji - san (3776 m.n.m), navzdory uspěchanému pohledu z dálnice mne lákala k výstupu - těš se, již brzy!!!
Ne úplně povedenou celkovou obsáhlejší fotogalerii (s naším nikónem se stále seznamuji) můžete shlédnout zde:
Čas mi tu letí rychle, tak zase brzy...Ahooooooj!
Komentáře
Okomentovat